Zdravím přátelé!

Láska ... ?! A teď ... ?! Díky, nemám zájem!
Varování: Tento článek opět obsahuje depresivní prvky!
Poslední dobou mi život přijde jako jedna velká černá strž, kterou prostě a jednoduše padám. Míjí dny, hodiny, měsíce a za chvíli to bude i rok. Sotva se probudím, spěchám ze školy, odtud na oběd, z obědu do zájmových kroužků, z kroužků na večeři a odtud k psacímu stolu za vzděláváním. Bum a prásk - je 22:00 a já můžu jít akorát tak spát, abych se z tohoto životního koloběhu nezbláznila a po týdnu nepadla únavou. Zanedlouho mě čekají přííjimací zkoušky na střední školu, prospěch musí být co nejlepší, nic se nesmí zanedbávat.
Do toho k vám přijde člověk a začne vás litovat, protože prý nikoho nemilujete a tím pádem nemáte pro koho a co žít. Začne s popisem svých "motýlků v břiše", "zmatečnému myšlení v hlavě" apod.
Co dělat. Buď se nervově zhroutit a vyplakat někam srdíčko (třeba sem na blog, že?) , anebo se k tomu postavit tak nějak "čelem" a na lásku a vztah se pro danou chvíli prostě vykašlat. Neobyčejně složité řešení (ale také neobyčejně účinné).
Momentálně si ale říkám, jestli vůbec někdy dopadnu na dno strže a čas pak půjde pomalu a klidně. Doufám, že se tak jednou stane. Protože jestli ano, možná, že se ode mě dočkáte i pozitivního článku na téma "láska". To si ptomo budete moci přečíst, jak svá vlastní slova vyvracím a ignoruji ...
zdroj obrázku