Zdravím přátelé!

Chtěla bych se usadit? Zlomek mých myšlenek ...
Myslím, že název článku plně vystihuje můj problém. Chci vůbec někde žít? Přesněji tím myslím: chci se vůbec někde usadit? Kdyby se tohle uvažování dalo považovat za reálné a za uskutečnitelné, pak by má odpověď byla jednoznačná: Ne.

zdroj
Jsem si skoro jistá, že zůstat většinu svého života na stejném místě, by mi nestačilo. Už jenom proto, že nemám ráda stereotyp. Když uvážím, že ve dvaceti odejdu z domu, odstěhuju se a v osmdesáti zemřu na tom samém místě. Čtyřicet let. Celý svět přede mnou a já svůj život strávím usazená v jednom domě, v jednom městě, v jednom státu. Realita je taková. Ale kdyby nebyla?

zdrojPak dejme tomu třeba deset let na jednom místě. Možná víc, možná míň. Nejspíš podle toho, jaký vztah bych si k onomu místu vybudovala. Kam bych tedy zavítala. Nejdříve tedy konkrétní města.
Nejdříve Paříž, potom Londýn a nakonec San Francisco. Každé z nich v sobě skrývá cosi osobitého a jdinečného. To bych chtěla poznat.

zdroj
Kde dál? Následoval by travnatý mořský útes někde v Severním Irsku či Skotsku. Dále potom malý srub u jezera (podotýkám, že by musel mít dřevěné molo), ve kterém by se odrážel obraz hory vedle něj.

zdrojA pak bych prostě jen šla. Tam či onam, tudy či jinudy.
Tohle všechno je ale jen jedno velké fantazírování, které má až přes příliš nevýhod.
Tak třeba - najít někoho, kdo tohle všechno podnikne se mnou. Je někdo takový?
Dále například - výhody jakéhosi zázemí. Určitě bych jednou zatoužila o místě, kam bych se mohla vrátit. Vracím se tedy do původního plánu - tedy do původního stereotypního života.
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
Pěkné,taky bych ráda cestovala ale to bude až za dlouho .......