Ti špatní - no. 4 - Politické palačinky

18. srpna 2013 v 20:40 | Nolmë
Zdravím přátelé!


Už jsem to nemohla vydržet a pustila jsem se do psaní čtvrtého dílu. Snad už dnes zažijeme nějaký pokrok.


Ode dne co se Sigrid ptala na Felixovo politické vyznání uběhla už pěkná řádka dní a přesto Felix nemohl přestat na ten rozhovor myslet. Jeho smysl mu unikal. Jen tušil, že to nebyl pouze nevinný dialog, ale že jeho podstata se ještě projeví a přinese s sebou následky. Absolutně nevěděl, co si teď pod Sigrid představit. Dříve v ní viděl jenom tak trochu bláznivou holku s vyýstředním vkusem. Teď cítil, že se v ní skrývá něco jiného. Možná něco horšího. A ke všemu ještě ty nápisy na zdi, obvinění Felixe ze špiclování. No páni - ještě pořád to nedokázal přenést přes srdce. I přes své rozhořčení, nedůvěru ke své nové spolubydlící a podezřívavost začal na celou aféru pomalu ale jistě zapomínat. Jiné starosti a přívaly informací mu ji zkrátka vytlačovaly z hlavy. A možná by i vytlačily, nebýt jednoho večera.
Felix zrovna připravoval večeři. V tom se ale nesměle otevřely dveře a zpoza nich vykoukla Sigrid.
"Dobrý večer!" řekla. V jejím hlase byla cítit trocha vtíravosti.
"Nazdar Sig. Jestli chceš, posaď se a palačinky budou za chvilku." odvětil chladně Felix, aniž by zvedl hlavu od pánve, na kterou zrovna naléval olej. Dívčina přítomnost se pro něj stala už samozřejmostí. Téměř ji nevnímal.
"Ne díky." řekla Sigrid a vyskočila zpoza dveří. Vzápětí vykročila rázným, ale lehkým krokem k Felixovi.
"Mám s tebou řeč!" zašvitořila během chůze-letu a než se stačil Felix ohlédnout a zeptat se o co vůbec jde, popadla ho Sigrid za mašli od zástěry, kterou měl na sobě a táhla ho směrem k pohovce. Felix nic podobného nečekal, takže nebyl pro Sigrid nijak zvlášť obtížným soupeřem. Než ze sebe stačil vypustit několik zvlášť upřímných poznámek na dívčinu adresu, rozplácl se do své zelené pohovky. Stačil v obličeji nasadit jenom hodně nakvašený výraz.
"Než se pokusíš o nějaké námitky, prosím vyslechni mě!" řekla rychle Sigrid a zvedla ruce v obraném gestu. Felixův výraz se nezměnil. Jen si skřížil paže na prsou.
"Ráda bych tě upozornila, že to, co ti teď řeknu, jsem se ti odhodlala povědět jenom proto, že jsme se rozhodli ti věřit." začala rychle drmolit a naléhavé oči při tom upírala na Felixe.
"Mám věci ráda napřímo. Takže: nevěřím, že nevíš co se děje v politice. Vláda se snaží zašlapávat veškerou odlišnost. Udělat ze země stereotypní místo, kde budou všichni jako klonové. Jeden jako druhý, bez rozdílů. Začínají tedy pronásledovat lidi jako jsem já! Pronásledovat a zabíjet. Rozumíš? Lidi jako jsem já!" poukázala na své vlasy s řetízky a na stěnu ve svém pokoji. Pokračovala:
"Nechtějí nás tady, ale emigrace je zakázána. Co nám zbývá? Protestovat! Právě proto jsem se rozhodla založit protestantské hnutí. Říkáme si "Ti špatní". Absolutně ničím jsme se neprovinili. Nezabíjíme, neděláme výtržnosti, jenom němě protestujeme. A za napomáhání nám hrozí trest smrti." Poslední větu zašeptala a naklonila se k Felixově mírně vyděšené tváři.
"Máš teď naše životy ve svých rukou. Původně ses neměl o tomhle všem dozvědět, ale začal ses vyptávat. Proto jsem se ptala na tvůj vztah k politice a policii. Vím, že je to buď a nebo ale nesvaluj to na mě. Do téhle situace ses dostal prakticky sám. Už nemůžeš vycouvat. Takže chceme slyšet tvou odpověď." dokončila Sigrid, zahleděná do Felixových očí.
Nastalo ohlušující ticho.
Nevěděl co si má myslet. Hlavou mu jen kroužila slova jako "smrt", "nezabíjíme", "politika", "pronásledovat", "zabíjet". A každou vteřinu jich bylo čím dál víc. proto se celý život vyhýbal politice? Aby jednoho večera přišlo až k němu domů nějaké "hnutí" a řeklo mu: "Vybrali jsme si tě pro tvou pověstnou neutralitu. Je to buď a nebo, ale připomínáme ti, že být s námi je daleko víc lidštější." A co bude která odpověď znamenat? Váhá tady teď mezi přidáním se k povstalcům, nebo jejich úplným zničením. Nechtělo se mu ubližovat. A co oni - odsuzovali by ho kvůli jejich názoru? Hráli s ním teď hru - když nejsi s námi, jsi proti nám?
Chtěl křičet. Odpovědí se bál. Nechtěl vědět co si vlastně myslí a už vůbec se kvůli tomu nechtěl stavět někomu na odpor. Byl ve slepé uličce. Tady a teď po něm chtěli rozhodnutí, ale on se rozhodovat nechtěl. Tohle rozhodnutí absolutně nezapadalo do jeho představy o životě. Celý svůj život volil neutralitu. Teď si musí vybrat mezi dobrou pověstí a "správným" řešením a tím lidským řešením a zároveň hrdinským. Jak už jsme řekli, nechtěl se stát udavačem ani hrdinou. Zkusí tedy svou neutralitu přesunout do dalšího kola.
"My? Vy chcete slyšet odpověď? Jak velká skupina tady čeká pro případ nouze?" zkoušel tak trochu útočně brzdit čas.
"Obávám se, že jenom já. Tentokrát jsem skupina sám." ozval se hlas za dveřmi.
"Tak pojď." zavolala Sigrid, aniž by odtrhla oči z těch Felixových.
Zpoza dveří vystoupil vysoký muž asi ve Felixově věku. Měl na sobě uplé džíny a černé triko. Jeho polodlouhé černé vlasy se mu líně pohupovaly kolem očí a uší. Pod tím vším se skrývaly modrozelené oči s jakoby provinilým úsměvem.
"Asi její přítel." pomyslel si Felix "Nikdy by mě nenapadlo, že zorvna tohle je její typ."
"No - seznamte se. Felixi, tohle je Lars. Druhý a jediný člen našeho hnutí." řekla s úsměvem Sigrid, když Lars podával Felixovi ruku. Než Felixovi došlo, co má vlastně udělat, tvářil se přinejmenším retardovaně. Vlastně jednu část obličeje zkřivil do prapodivné podoby, přesně tak jak to dělal, když byl v rozpacích. Když si toto své "drobné" faux pa uvědomil rychle se napřímil, utřel si dosud umaštěné ruce od palačinek do zástěry a stiskl Larsovi ruku. To, že se má tvářit přijatelněji, mu nedošlo.
Vlastně - jakmile se Lars objevil ve dvěřích, na všechno zapomněl. Kde je, s kým je, že se má o něčem rozhodovat, lépe tvářit a vůbec na všechno, co se mu do té doby honilo hlavou. Naprosto ten pocit nechápal a možná zrovna ta nejistota způsobila jeho podivínské chování.
Felix i Lars. Oba na sebe jen zírali. lars s uvědomělým úsměv, Felix s tupým výrazem.
Sigrid si dala ruce v bok v očekávání, že přijde nějaké nutné společenské klišé. Ale když bylo i po dvou minutách hrobové ticho doprovázené jen nervózním Felixovým hrabáním se ve vlasech, jen se ohlédla směrem ke kuchyni, nakrčila nos a s náznakem přátelského popichování řekla:
"Podle toho zápachu můžeme té palačince leda pogratulovat, že se ještě nepřeměnila na uhlí."

Vaše
Nolmë
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moje-dimenze | 18. srpna 2013 v 21:09 | Reagovat

No poutavé. Jen jsem musela chvíli přemýšlet, co je to "foux pa" než mi došlo, že jde o "faux pas" :D

2 Nolmë | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 22:16 | Reagovat

To má člověk z toho, že se snaží psát seriózně po osmé hodině večerní ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.