Voltairův monolog z kontejneru

11. srpna 2013 v 18:00 | Nolmë |  Tvořit
Zdravím přátelé!
Tak jsem ze sebe po dlouhé době zase něco vymáčkla. Původně jsem to tak nějak celé ani nezamýšlela, ale účel světí prostředky, že. Až mne tedy budete v duchu nazývat "vrahem", ujišťuji vás, že ten pán si za to mohl sám. Já si myju ruce. Příjemné počtení.

I Paříž, to město snů i skutečností, má ve svých útrobách něco takového, jako jsou kontejnery. A i v Paříži se vyskytují lidé jako jsme my, lidé bez domova. Každá z těchto existencí je sama o sobě zbytečná, odpuzující a naprosto ztracená. Každý ubožák sám za sebe. Ovšem když se dva ubožáci spojí, stane se z nich ztělesněné neštěstí a v tom už je síla. Vytvoří symbiotický vztah, ze kterého už by měla proudit jen naděje. Pravda - je komplikované si takové ubytování zařídit, jelikož se za tento apartmán platí nemalé pokuty, ale protože "Úspěch je dítětem odvahy" a já tvrdím že se má žít podle Voltairea, nebyl žádný důvod, proč tuto lákavou nabídku neobléhdnout.
A obhlížení se zmenilo na pět let. Můj malý domek bez čísla popisného, jen s vyškrábaným nápisem "Jean", to jako s mým jménem. Občas, když se brzy ráno probudím a jen tak polehávám ve svém pelechu, slýchávám partu poflakujících se studentů, jak si z nápisu na domku dělají legraci. Ale být terčem posměchu, na to jsem už zvyklí. Chlap v otrhaných hadrech, co čte knihu od Voltaiera, ve kteréžto knize chybí několik stran, protože "Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění.", chlap bez domova, co si na svůj "brloh" vyškrábal své jméno místo čísla popisného. Má osobnost asi nebudí zrovna nejvíc důvěry. Slušelo by se říci, že tomu tak vždycky nebylo a že jsem byl kdysi "normální". Že jsem na ulici, protože mi všichni křivdili a já za nic nemohl. No - lhal bych. Za můj současný stav si mohu já, ovšem má nátura má na této situaci také určitý podíl. Kdybych jen tehdy neměl takové nutkání, říct správné věci nesprávným (a hlavně těm co mají moc) lidem. Ale kdo čte Voltairea, časem ho jeho osobnost pohltí. Získá jeho moudrost a s ní tedy i upřímnost, odvahu a hrdost. U mne by mohl následovat dovětek - k jeho škodě. Ale dost bylo minulosti! Abych se dostal k jádru svého monologu.
Moje až přespřílišná upřímnost mne dostala na ulici, má odvaha do kontejneru a hrdost teprve čeká na svůj vlastní projev. Upřímnost se totiž nedávno zasnoubila s odvahou a tento náš páreček dovedl na trpělivosti místního popeláře natropit takové věci, až škoda mluvit. Přidalo se k nim ještě jejich dítě - hloupost a ta přilákala spolu s naštvaným popelářem přilákala i policii. Ale za to už Voltaire nemůže.
Dobrá! Protože policie už přichází, musím říct zbytek slov, co mám ještě na srdci. Nikdo nikdy nepochopí význam této mé soukromé zpovědi, neboť není znám ani mně. Asi to je jen jedna z mých otravně nutkavých potřeb. Už je čas jen na to, rozloučit se s mým malým pokojíčkem, do ruky vzít knihu a naposled se usmát. Byl jsem celý život moudrý. Měl jsem smutný život. Ten, kdo je pořád moudrý, má smutný život. Protože smutku už bylo dost, je potřeba být šťastný. Chystám se na to. Hrdost se chystá na svůj vlastní part. Takže až se tam nahoře potkáme, už budu dozajista šťastný. Tak na viděnou.

Policisté prohledávající kontejnery na bulváru sebou trhli, když několik metrů za sebou zaslechli ohlušující výstřel.

Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.