Kdo má právo soudit život

16. září 2013 v 19:23 | Nolmë |  Tvořit
Zdravím přátelé!
Tak nakonec jsem povídku zapojenou do soutěže "Setkání s literární postavou" dala dohromady. Stálo mne to nervy, pot a nervy, ale nakonec přestopřezevšechno spatřila světlo světa. A žádnému čtenáři či pisateli jistě nemusím vykládat, jaký to byl těžký úkol, vymyslet něco smysluplného do 1800 znaků, ale zdárně jsem to zvládla a dokonce i s rezervou! :D
A o kom se v povídce vypráví? Rozhodla jsem se přesunout do jednoho francouzského rána, do Lucemburské zahrady v Paříži. No a společnost mi tentokrát dělal Jean Valjean z románu V. Huga, Bídníci.
Kdo má ještě chuť, nechť si před příběh, ke příběhu, po příběhu pustí následující skladbu. Moje srdcová.


Příjemné počtení...


Bylo těsně před rozbřeskem.
"Proč mne nepřekvapuje, že Vás zde potkávám." konstatovala jsem a usedla na lavičku vedle starého muže.
Aniž bych na něj pohlédla, věděla jsem, jak vypadá. Starý hnědý kabát, bílé vlasy, zamyšlený avšak bystrý výraz ve tváři. A oči. Obnažovali jeho osobnost. Odhalovaly masku zadumaného starce, aby daly plně na odiv jeho pochroumané nitro, poznamenané roky utrpení. Byla v nich bolest ale dobrota. Neštěstí ale víra.
"Víte slečno, myslím, že už tomu rozumím." promluvil náhle. Neočekávaně.
Nechápavě jsem na něj pohlédla.
"Možná už vím, jak správně prožít život." pověděl rozhodně.
"Povídejte, prosím." řekla jsem dychtivě. Možná, že uslyšel proud mých myšlenek a otázek, který se na něj ohlušivě řítil. Vždy jsem chtěla poznat jeho názor. Protože je to především on, kdo má právo život soudit.
Zahleděl se do bílých ranních paprsků. Počal šeptat: "Nemá to co dočinění s revolucemi a následným pomyslným hrdinstvím. Nejde o to, být úspěšný a honosit se velkými statky. Nyní o mne budete asi uvažovat jako o starém bezbožníkovi a rouhači, ale přesto. Neběží zde ani o čistotu v očích Božích. Nejde celý život promrhat v pokání. Bůh je zde proto, aby nám dodával víru a pocit lásky. Ne proto, aby nám naše chyby promíjel skrze několik odříkaných Otčenášů. Celý život souvisí s pomocí milovaným. Ať už o žebráky, které vidíme prvně nebo dcery, které …"
Poslední slova tiše zmizela mezi dopadem slz.
"Za tohle může biskup?" špitla jsem nesměle.
S bolestí v obličeji na mne obrátil slzavé oči: "Takto jsem nad tím vskutku nikdy nepřemýšlel."
Byl rozrušený.
"Možná, že to celé bylo přirozené. Možná se to očekávalo. Ale Bůh s tím opravdu nemá co dočinění, jak už jsem řekl."
Omluvně jsem na něj pohlédla:

"Život Vás zkoušel až přespříliš tvrdě, drahý Jeane Valjeane."
zdroj obrázku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sarushef | Web | 16. září 2013 v 22:05 | Reagovat

To je opravdu dobre tedy pro me, ma to myslenku a opravdovy city. Krasna slova, libi se mi tvuj pohled na zivot, lze li jej soudit z tech par znaku.

2 sarushef | Web | 16. září 2013 v 22:07 | Reagovat

Mimochodem, smim se zeptat, kolik ti je ?

3 Aliwien | E-mail | 19. září 2013 v 9:22 | Reagovat

Zajímavý nápad a dobře napsaný. Také jsem prispěla svou troškou do mlýna.  Zkus se podívat na Alenkawien.blog.cz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.