O životě

26. listopadu 2013 v 19:05 | Nolmë |  Žít
Zdravím přátelé!
Ještě pořád žiju, nemusíte se bát.
Konkrétně dneska jsem tedy završila prvních patnáct let svého života. Sama ale v podstatě nevím, co to znamená.


Jak jsem si to představovala
Popravdě - úplně jinak. Čekala jsem, že v téhle době už budu smířená se svým životem, že už nebudu tak zasněná, že budu celkově tak nějak vyrovnanější. Doufala jse, že teď už budu vědět, co od sebe čekat. Možná právě takhle na všechny okolo působím, ale skutečnost je absolutně odlišná.
Jsem ztracenější než kdy před tím. Za tu dobu jenom přibyly další otázky, které je třeba vyřešit. Přibyli noví lidé a je třeba zjistit komu věřit a komu ne. Navíc když někteří ze "starých dobrých časů" důvěru postupně ztrácejí.
Dětství nadobro skončilo a myslím, že proto je potřeba nadobro určité věci odstranit. Ještě že to nebudu muset dělat sama. Střední škola, což mě čeká za rok, se o to sama postará.
I tu "oslavu" jsem si představovala jinak. Třeba jsem čekala, že v patnácti letech už se budu obklovat lidmi, od kterých budu vědět, co čekat. Že budeme parta trhlých lidí se společnými zájmy a podobnými představami o životě. Parta, která se za pár let sejde a nebude si jenom říkat, jak je to všechno v háji. Třeba až na střední ...

Jak to dopadlo
Jasně že úplně naopak. Jsem tady v tom až po uši zahrabaná a prostě jenom čekám co bude dál. Jsem upřímně ráda, že se nemusím nějak zvlášť extra stresovat s budoucím půl rokem ve škole, čili obdobím, kdy se má člověk definitivně rozhodnout o zbytku svého života (já tady píšu tady todle a s tímhle uvažováním bych se měla rozhodovat o zbytku svého života? ha!). Ještě pořád si bloumám někde v oblacích a ještě pořád žiju spíš ve fantastickém světě než v realitě. Při tom celým svým "já" cítím, že je čas na změnu. Ještě že ta střední se každou chvílí blíží.
Ale abych nebyla úplně negativistická. Za některé svoje blízké jsem opravdu ráda. Za některé své "starší známé" i za některé lidi, co znám blíže teprve několik měsíců.

Tohle všechno jsem chtěla a zatím je tu jenom malé ošklivé káčátko, co klepe do klávesnice.
Ale možná je to všechno blbost.
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moje-dimenze | Web | 27. listopadu 2013 v 14:26 | Reagovat

Ty ještě žiješ? :D Já už přestala doufat!

2 myanmar | Web | 16. prosince 2013 v 17:42 | Reagovat

Poslyš, tyhle pocity jsem měla hrozně dlouho. Že kolem sebe nemám lidi, jaký kolem sebe chci mít. Že bych se měla chovat jako dospělá a něco na sobě změnit. Kecy.

Teď je mi dvacet, začala jsem s vysokou a víš co? Je to super. Pořád dělám kraviny, běhám po eskalátorech v protisměru a miluju, když můžu v opuštěným kině přebíhat ze sedačky na sedačku.

Ale poprvý v životě v tom nejsem sama. Studuju obor, který mě baví, a kterým se vážně chci živit. A moji spolužáci jsou skvělí, stejně střelení jako já, se stejnými hodnotami a podobnými názory. Se stejnými zájmy.

Není třeba odhazovat dětství, protože je to hrozná škoda. O tom dospělost není. Být dospělá znamená přebírat zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Ne zahodit svoje cíle a sny a stát se někým jiným.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.