26. listopadu 2013 v 19:05 | Nolmë
|
Zdravím přátelé!
Ještě pořád žiju, nemusíte se bát.
Konkrétně dneska jsem tedy završila prvních patnáct let svého života. Sama ale v podstatě nevím, co to znamená.
Jak jsem si to představovala
Popravdě - úplně jinak. Čekala jsem, že v téhle době už budu smířená se svým životem, že už nebudu tak zasněná, že budu celkově tak nějak vyrovnanější. Doufala jse, že teď už budu vědět, co od sebe čekat. Možná právě takhle na všechny okolo působím, ale skutečnost je absolutně odlišná.
Jsem ztracenější než kdy před tím. Za tu dobu jenom přibyly další otázky, které je třeba vyřešit. Přibyli noví lidé a je třeba zjistit komu věřit a komu ne. Navíc když někteří ze "starých dobrých časů" důvěru postupně ztrácejí.
Dětství nadobro skončilo a myslím, že proto je potřeba nadobro určité věci odstranit. Ještě že to nebudu muset dělat sama. Střední škola, což mě čeká za rok, se o to sama postará.
I tu "oslavu" jsem si představovala jinak. Třeba jsem čekala, že v patnácti letech už se budu obklovat lidmi, od kterých budu vědět, co čekat. Že budeme parta trhlých lidí se společnými zájmy a podobnými představami o životě. Parta, která se za pár let sejde a nebude si jenom říkat, jak je to všechno v háji. Třeba až na střední ...
Jak to dopadlo
Jasně že úplně naopak. Jsem tady v tom až po uši zahrabaná a prostě jenom čekám co bude dál. Jsem upřímně ráda, že se nemusím nějak zvlášť extra stresovat s budoucím půl rokem ve škole, čili obdobím, kdy se má člověk definitivně rozhodnout o zbytku svého života (já tady píšu tady todle a s tímhle uvažováním bych se měla rozhodovat o zbytku svého života? ha!). Ještě pořád si bloumám někde v oblacích a ještě pořád žiju spíš ve fantastickém světě než v realitě. Při tom celým svým "já" cítím, že je čas na změnu. Ještě že ta střední se každou chvílí blíží.
Ale abych nebyla úplně negativistická. Za některé svoje blízké jsem opravdu ráda. Za některé své "starší známé" i za některé lidi, co znám blíže teprve několik měsíců.
Tohle všechno jsem chtěla a zatím je tu jenom malé ošklivé káčátko, co klepe do klávesnice.
Ale možná je to všechno blbost.
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
Ty ještě žiješ?
Já už přestala doufat!