Zdravím přátelé!

Argh. Venku tak krásně prší a já tady, jak se stalo za poslední dobu tradicí, tvrdnu nad hordou počmáraných A4 papírů do kopírky (což mamka zřejmě ráda neuvidí...). Protože př.. příj... sakra... příjmhčk... zkrátka: jahody se blíží.

Jahody hlavně proto, že si to přece musíme něčím zpříjemnit, jak řekla má drahá kolegyně (bylo to tak, že?)
Jo, myslela jsem přijímačky. A hlavně nekoulejte očima! Protože přesně tohle je nejčastější reakce od lidí, když se o něčem takovém zmíním.
Kopla bych je do hýždí.
Následně přijde kopa chlácholivých řečí o tom, že já se přece bát nemusím, že jsem na to přece chytrá dost no a že to prostě dopadne dobře.
Jdu pro lopatu a zahrabávám je do země.
A nesmí chybět dodatek: a hlavně se prosímtě nestresuj!
Přidávám ránu tou lopatou!
Miluju to, jak jsou všichni perfektně klidní a když se jim snažím demonstrovat, čím vším se tady aktuálně brodím, zazní konstatování typu: "Pěkné to máš." anebo "Já už bych se dneska na střední školu nedostal.". Tak dík.
Ovšem abych zase všechnu vinu za mé neukojitelné nervy nesvalovala na okolí. Jasně že není vůbec lehké někoho jako jsem já povzbudit. Tak radši plácnou pár věcí aka situace-to-vyžaduje, než by se jenom nervózně usmívali s očima zahlcenýma jednou větou: "Doufáme že chápeš, že 'v klidu' je teď jenom fráze absolutně k ničemu." Jo já to vím! Ale vážně by mi pomohlo, kdyby to někdo řekl nahlas... jenom tak, aby moje podvědomí vědělo, na čem je.
Snad nejvtipnější na celých těch přijímačkách jsou všechna ta pravidla. V jedné z pozvánek na p. řížení přišel dokonce oficiální letáček s jejich přehledem. No komu se tohle všechno chtělo sestavovat ... Člověk by ještě pochopil takové ty základní věcí, jako vypnutý mobil, nejíst, nepít. Samozřejmost je třeba taky zákaz napovídání ostatním účastníkům (ale mezi namá: kdo by to dělal?). A tady některé ty radikálnější
-nedělat přebytečné pohyby či jakkoliv gestikulovat
-žádný vlastní papír či tužka, povolen je pouze tenký černý centropen
-při jakémkoliv porušení těchto pravidel budete vyloučeni z přijímacího řízení
Už tam chybí jenom nedýchat, nemrkat a přijít s oholenou hlavou. Slovo "radikálnější" je tak nějak názor většiny. Což ale neplatí na našeho matikáře, který se nás zatrpkle snažil přesvědčit, že tohle všechno je absolutně normální a chyba je v nás, jelikož nejsme absolutně schopní akceptovat pravidla a autority. No jo...
Takže se drtím, o počítání už se mi dokonce i zdá a další geniální věc na tom je, že klid je u nás v domě nedostatkové zboží. Mamka si letos odbývá státnice a když se přes den učí, všichni na ni musejí být hodní, příjemní a hlavně ji ještě víc nerozčilovat. Sedí nad učením celý den. Já jsem ráda, že mi po obyčejných dvou hodinách nepraskne hlava. Né z učení, ale z toho, jak je najednou potřeba všechno udělat a nejlépe ještě od sklepa až po naše patro (druhé mimochodem). Ony se nejspíš státnice nedají s přijímacím řízením na střední školu srovnat, ale trochu ohledů by to chtělo, no né?
Takže končím. Úterý a středa držte palce. Protože tohle bude ještě zajímavé.
Geronimo!
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
Ty zloune! :) Já chtěla psát o jahodách!!!