PC hry - proč ano?

17. května 2014 v 18:00 | Nolmë |  Sledovat
Zdravím přátelé!


Neutuchající stížnosti "na ty dnešní děti" se valí ze všech stran. To ale pointou článku není. Chtěla bych vás totiž seznámit s mým dětstvím, které se ovšem od toho "dnešního" kupodivu až tak moc neliší. Přece jsou v něm ale drobné niance, za které jsem ráda, protože můj život na krátkou či delší dobu nějakým způsobem ovlivnily.



Jak už napovídá nadpis, v tomto článku bych se chtěla věnovat počítačovým hrám, ale ještě než začnu, je tady jedna věc, kterou musím uvést na pravou míru.
Je to fakt, že u počítače rozhodně nesedím od svých pěti let. V pěti letech to pro mě byla neuvěřitelně drahá a hlavně nedostupná věc, čili jsem po ní ani nijak zvlášť netoužila. První počítač (který mám mino jiné do dnešních dnů) jsme si pořídili až v době, kdy jsem došla do čtvrté třídy a to ještě kvůli tomu, že se mamka chystala přihlásit na vysokou školu. K tomuto počítači jsme neměli internetové připojení, natož nějaké hry. Jediné, co jsem na něm tehdy dělala bylo, že jsem zírala na jeho překrásnou tapetu plochy, na které byla velká želva v úžasně modré vodě. I po tom, co jsme k internetu získali přístup, jsem na něj nechodila, neboť jsem to stejně měla zakázané. První hra se ke mně dostala asi až za dva roky, a to jako vánoční dárek. Dodnes ji vlastně ještě mám. O té ale až o pár řádek níže.
Každá hra, kterou jsem měla, mě poznamenala. A do dneška všechny tyto stopy vnímám pozitivně. Možná to bylo způsobeno také tím, že jsem počítači jako malá zdaleka nevěnovala tolik pozornosti. Né snad, že bych už tehdy byla sama sobě tak nějak "moralistou". Popravdě absolutně netuším, čím to bylo, ale vždycky jsem víc času strávila buď hraním si s opravdovými hračkami, běháním před domem nebo na společných procházkách s našima.
Ale dost melancholie, vraťme se k praxi. Které hry konkrétně se mi nějakým způsobem zapsaly do života.

1. Ratatouille

zdroj

Již výše zmiňovaná - moje první hra. Dobrodružná arkáda, ve které se vžijete do role krysáka Remyho, kde jinde než ve sladké Francii.
Hra pro mě byla neuvěřitelným oříškem. Vyjukaně jsem seděla za klávesnicí a hledla všechna ta písmenka pro různé interakce. Jakmile jsem si ale zvykla a v ději hry se posunula dál, velice jsem si ji oblíbila.
Postupem času jsem si díky krásným scenériím ve hře zamilovala Francii, Paříž a následně se ve mně objevila touha poznávat nové kraje. Postupem času mi začala být naše republika malá a moje pozornost se přesunula dál za "humna". Díky mé první hře, jsem tedy získala nespočet snů a přání - objevovat nové země a kraje.

2. Star Stable

zdroj

Jako menší jsem milovala koně! Četla jsem o nich, jezdila na jezdecké tábory, ovšem nikdy mi nebylo přáno naučit se na nich pořádně jezdit. A tak jsem mohla jenom kreslit obrázky (několik obrázků za den s motivem téhož koníka se stalo jakousi rutinou) a říkat si, jak je to strašně nefér.
Věci se změnily až na jedné obyčejné návštěvě u mojí sestřenky, se kterou jsem mimochodem lásku ke koním sdílely (až na to, že jí bylo přáno jezdit na ranči nedaleko jejich paneláku). Tehdy do počítače pustila hru s názvem Star Stable - Podzimní jezdci (miluju podzim a miluju koně - co může být lepšího?). Jako dívka z města jste se přesunuli do zapadlého Jorviku, kde jste získala svého vlastního koně a vyjeli jste do rozlehlého světa, vstříc nádherné podzimní krajině, vyhrávání závodů a získávání medailí a velkým dobrodružstvím (typu sbírání dřeva v lese...).
Moje první velká závislost byla na světě! Absolutně jsem tuto hru zbožňovala, což se ještě víc prohloubilo, když vývojová firma vydala další tři pokračování (Zimní, Jarní a Letní jezdce). V podstatě šlo pořád o stejné věci, jen s obměnami, jako jsou změna terénu, jiný cíl hry, nové oblečení a koně, jiné roční období nebo jiná jména postav.
Je to asi zvláštní, ale tato hra mě přivedla k blogování. Nějakým kozím rohem jsem se totiž dostala na blog nějaké dívčiny, která psala právě o Star Stable. Blog byl plný obrázků, návodů a rad a taky na něm vycházel komix focený ze hry. Což mě teda naprosto nadchlo. Následně jsem tam dole pod stránkou (kdo mohl tehdy vědět, že to je něco jako zápatí :D) našla větu: "Chci také blog".
Pár registrací, výběr designu no a můj první blog byl na světě. Návštěvnost byla díky mým "SB" a kdyby mě tehdy blogování nezačalo nudit, snad by blog vydržel i dodnes. Je pravdou, že potom jsem svých vlastních stránek měla ještě několik. Střídavě opět na Star Stable či na jinou koňskou hru, na hudbu, na deníček nebo dokonce na Twilight ságu. No a teď jsem tady :)

3. Minecraft

zdroj

Kostičky, kostičky, kostičky. Neuvěřitelná kvanta lidí touto hrou opovrhují, neuvěřitelná kvanta lidí ji zbožňují. Mě se hra vždycky líbila. Přišla mi originální a neotřelá. Strašně ráda jsem si stavěla honosná sídla s různými vymoženostmi, ať už šlo o výtahy nebo venkovní i vnitří stáje pro zvířata. Pořád si pamatuju pocit, kdy jsem našla svůj první diamant
Co mi dal právě Minecraft? Tak především procvičování angličtiny. V této hře se totiž hodně dlouho nedala nastavit čeština. Nezbylo vám tedy nic jiného, než zvyknout si na slovíčka jako "chest", "cobblestone" nebo "crafting table" (v době, kdy jsem ji hrála poprvé, to pro mě byla prostě španělská vesnice). Čili díky Minecraftu teď ovládám anglické názvy nejrůznějších materiálů a předmětů, které se zde dali "vykraftit" :D

4. Zaklínač

zdroj

Krušná cesta Bílého vlka, neboli zaklínače Geralta z Rivie. Poznejte tento krvavý svět zaklínače plného násilí, ehm ... lehkých žen, nestvůr a nespravedlnosti. Jakou cestu si zvolíte, to je jen na vás. 18+ btw...
Promě ta nejlepší hra všech dob. Přišla jsem k ní sice až v tak trochu "pokročilejším" věku (asi v 11ti letech), ale i tak ji sem ještě zařadím, protože na mě měla opravdu velký vliv.
Tato středověká RPG hra mě naprosto pohltila. A to i přez fakt, že jsem se jó horko těžko překousávala do finále. I tak jsem ji ale asi po dvou letech dohrála :D
Hrála jsem ji hned několikrát a to hlavně pro možnost výběru, která zpočívá v tom, že hru můžete dokončit buď za rebelské elfy, čestné rytíře nebo zvolit pověstný zaklínačský neutrál. Během děje navíc můžete rozhodovat, jakými morálními hodnotami se budete řídit. Hra je vám hned tak nějak blíž. A samozřejmě jedním z hlavních důvodů, proč jsem si hru oblíbila, byly ty krvavé mlátičky, kdy jsem prostě jenom klikala na všechny strany a doufala, že 16 životů mi ještě chvilku vydrží. Mé sadistické já se zrkátka musí někdy vyřádit...
Každopádně z důvodu těchto silných zážitků, jsem si na Festivalu Fantazie koupila Poslední přání od Sapkowského, protože hra byla vytvořena na motivy těchto knih. Co je ale důležitější, že Zaklínač byl jeden z rozdmýchávačů mého fantazírovacího šílenství. Díky němu jsem tomu všemu totálně propadla a začala se seznamovat s podobnými věcmi, jako jsou Martinova Píseň ledu a ohně i Paoliniho Eragon. Také jsem přišla na kouzlo soundtracků. Zaklínač ho má opravdu povedený, ale i když jsem od té doby slyšela už i lepší, pořád si ho ještě pouštím a připomínám.


Takže tak. nechtěla jsem tím říct: "Cpěte dětem podobné věci, budou jako já.". Určitě nikdo netouží vidět kolem sebe moje další "já". Myšlenka je zakopaná spíše ve větě: "Když budou chtít, svoje si v tom najdou."
Nevím, jestli jsem nějak změnila váš postoj vůči počítačovým hrám, ale doufám, že pár lidí se nad tím zamyslím.
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 17. května 2014 v 19:49 | Reagovat

Hry jsou branou do virtuálního snu, kde je i ta největší absurdnost reálnou záležitostí. Podle mého názoru člověka nemohou nikam posunout, naopak. Většina děti ze současné generace nedělá nic jiného, těžko říct, jak to bude vypadat tak za deset let. Jsme závislí na přístrojích a nejsmutnější na tom je fakt, že nás ovládají a ne my je.

Je to samozřejmě jen názor.

2 Nolmë | E-mail | Web | 17. května 2014 v 20:09 | Reagovat

[1]: Podle tvého komentáře, to vypadá ještě lákavěji než před tím :D Respektuju tvůj názor a to, co jsi napsala, je pravda, to samozřejmě, ale i tak si myslím, že to vidíš trochu černobíle.
jak už jsem napsala: "Když budou chtít, svoje si tam najdou." A možná bych ještě dodala, že si na to každý musí přijít sám, co je pro něj dobré a co ne.
Jinak díky za komentář ;-)

3 Plačící anděl | Web | 18. května 2014 v 10:03 | Reagovat

Myslím si, že některé hry člověka opravdu posunou dál, ale některé ne. Záleží na přístupu a na fantazii. Někoho určitá hra nadchne, a díky ní se mu třeba zvýší inteligence, pro jiného to je jen nudný žrout času.
Zajímavý a hezky napsaný článek. Já jsem vyrůstala na Vlaku, Kyrandii a Prince of Persia. Zvlášť tu Kyrandii mám doteď moc ráda, i dkyž jsem jí dlouho nehrála. A Minecraft je super.

4 Daniel | Web | 18. května 2014 v 19:53 | Reagovat

Jinak bych ti chtěl připomenout, že Skyrim je lepší ! :) BTW: Hezký článek a souhlasím s tebou :)

5 Šárka | Web | 31. května 2014 v 0:52 | Reagovat

Není nic zbytečnějšího a přitom nic, co by člověk dělal tak rád, než hraní většiny her :D Jů! On je i zaklínač...
Kdybys někdy nudou nevěděla co by, dej si na 45 minut nádhernou skákačku William and Sly. :)

Achjo, zrovna jsem propadla hledání min.

6 Nolmë | E-mail | Web | 31. května 2014 v 8:38 | Reagovat

[5]: Tak miny jsou prostě klasika. I když se u ní vždycky neuvěřitelně rozčílím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.