Proč je lepší býti optimistou

23. května 2014 v 19:46 | Nolmë |  Přemýšlet
Zdravím přátelé!


Optimismus je teď potřeba hlavně proto, že celý můj osobní prostor je zahlcený pesimismem od ostatních (nebo se možná dostávám do stádie, kdy mám potřebu všechno negovat...). Proč si tedy myslím, že je dobré si v této těžké době udržet pozitivní myšlení (nebo alespoň předstírat, že ho máte...).


Zvláštní na téhle věci je, že již teď, tedy na začátku, si uvědomuju, jakou absurditu se tady chystám spáchat. Ani v těch nejčernějších snech by mě nenapadlo, že zrovna já budu někdy kázat o pozitivním myšlení a optimističtějším přístupu k životu. Jednu věc byste o mě totiž měli vědět - v hloubi duše jsem a vždycky budu zatrpklý negativista. To je nutné si uvědomit a zapamatovat.
Nemám tušení čím to bude, ovšem (alespoň) optimisticky vzhlížející lidé daleko líp navazují kontakty a vztahy. Stačí se trochu usmívat, být příjemný na kolí, občas se zasmát cizím plkům a kamarádi se jenom hrnou. Několik chvilek nezávazné konverzace s hihňáním a hned se vztah posune dál. První dojmy jsou ale zkutečně nejdůležitějšími. Ještě když k nim přispěje působivý vzhled. Ztrácím se v tom. Začínám zjišťovat, že při navazování kontaktů vyhledávám typy lidí, kteří nejspíš nejsou společností považovány za úplně atraktivní...
S tím vlastně souvisí i fakt, že obrácený půlměsíček na tváři nevypadá zrovna vábivě. Už i mně postupně došlo, že občas se usmát je prostě potřeba. Stačí i naprosté minimum. Nemusí to být zrovna úsměv, jako když jdete zabít Batmana...


A konečně se dostávám k tomu nejpodivnějšímu a zároveň mému nejoblíbenějšímu důvodu. Vlastně bych to nazvala jakýmsi "Hamletovským syndromem". I když se to i tak krapet odchyluje, ale bavíte přece kolektiv a to taky patří k pozitivnímu jednání. I když je ta pozitivní energie jenom předstíraná (protože jak už jsem psala nahoře, jsem opravduv hloubi duše negativista a optimistu ze sebe dokážu dělat jen tak na očko, i když zrovna tohle u většiny lidí odsuzuju... paradoxy for the win!)
Dokonce i kralevic dánský hrál šíleného, aby odhalil vraha svého otce. No, můj taťka sice ještě žije a já nejsem tak úplně šílená, ale vážně mě baví občas zavalit do éteru nějaký žblebt, nad kterým všichni kroutí hlavou. Je to vážně divné, ale možná je to součást přežívací taktiky. Člověk pak už může jenom překvapit. Když se potom něco opravdu povede, spolu s těmi bláboly to tvoří zajímavé paradoxy (aneb o několik řádků výše...). Už se z toho stal v podstatě takový sport, pozorovat lidi, jak si o vás začínají "myslet svoje". To potom někde v nitru své dušičky pukám smíchy. Ale vlastně se spíš divím, že mi to pořád baští.
Někoho prostě baví dělat ze sebe blba. Vědět, že mezi ty lidi patřím, je zvláštní. Sama se nestačím divit. Je to ten pocit, kdy začínáte vážně uvažovat, jestli jste vážně blázen a nebo si zase jen na něco hrajete.
Čili: buďte optimisti. Někde v sobě se klidně dál mračte a nadávejte, ale tam nahoře musí být vidět to "pozitivnější" z vás, i když je to jen kamufláž. Můžete tím jenom získat a třeba se i z vás nakonec stanou usměvaví optimisti.
Vaše
Nolmë

edit 8. září 2015: článek s mým vědomím a požehnáním uveřejněn na Stáji ufonek uživatelkou Animqa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sw | Web | 24. května 2014 v 20:50 | Reagovat

Být naoko optimista? A co když tě to jednou zničí?

2 Nolmë | E-mail | Web | 24. května 2014 v 21:08 | Reagovat

[1]: Mělo by?

3 Lowri | E-mail | Web | 26. května 2014 v 8:50 | Reagovat

Na lidi se usmívat nedokážu, to mi nikdy nešlo a nejspíš ani nepůjde, a to ani naoko. Ale myslet pozitivně uvnitř se snažím a celkem se mi to i daří, je to snazší bez zbytečných starostí a stresů. Mám to trochu naopak :-)

4 Nolmë | E-mail | Web | 26. května 2014 v 19:00 | Reagovat

[3]: Tvoje verze je určitě lepší. Přesto bych se k ní dokopat nedokázala.

5 Hanyuu | Web | 28. května 2014 v 17:28 | Reagovat

Naprosto chápu, co píšeš... Já zase přišla na to, že být - nebo tedy vypadat - jako optimista, často vede k optimismu lidi v okolí a často to v mnoha věcech strašně pomůže.
Sice to nezmění můj postoj ke všemu a všem, ale být ta, která je nad věcí a vždycky vidí v dané situaci to lepší, je hodně užitečný, i když ne pro tebe a je to taky dost nevděčný, jelikož když jsi potom v totální prdeli, nikdo ti moc nepomůže, protože opravdu věří tomu, že ty jsi v pohodě, ale upřímně... já už asi jiná být nějak neumím a i když mám občas chuť začít řvát, že ani já nevidím všechno růžově, většinou nad tím jen mávnu rukou.

6 Šárka | Web | 31. května 2014 v 0:50 | Reagovat

Obdivuju negativisty, kteří to vydrží :) Zdá se mi to jako něco skoro nemožného - předstírat optimismus a k tomu ještě úspěšně. Já su tedy optimista od narození, a tak často padám na hubu, ale vždycky se ráda zvednu a začnu zase.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.