Někde se musela stát chyba

30. června 2014 v 19:03 | Nolmë |  Tvořit
Zdravím přátelé!


Inu vliv (a především silný a hlavně špatný vliv) je nebezpečný. Většinou nás donutí dělat to, co sami nechceme, na co se necítíme. A potom to tak samozřejmě dopadá. Jeden příklad za všechny se skrývá v mé krátké povídce o neduživém kupeckém synkovi, který se díky vlivu ostatních dostal do přinejmenším prekérní situace. Příjemné počtení.



Stařík, stojící nad davem na vrcholu skalnatého kopce, rozvinul svitek s rudou pečetí, významně si odkašlal a předstíraje majestátnost, začal z něj předčítat: "Jménem naše svrchovaného vládce a krále, jménem lidu a jménem naší země. Vyzívám tebe, kdož sídlíš v hlubinách, aby ses ukázal. Vylezl na světlo a bojoval." Kdesi z nitra kráteru se ozval tlumený řev, který se pomalu přibližoval. Doprovázely ho stále intenzivnější otřesy země. Lidi v davu to pobídlo ke vzrušené diskusi. "Za sovobdu a volnost lidí bude bojovat proroctvím předurčený šampion s bájným mečem a nepřekonatelnou zbrojí!" nervózně pokračoval stařík, očima vystrašeně šátraje po dně kráteru, ze kterého se nesli čím dál tím větší otřesy. Svou výzvu však musel dokončit stůj co stůj: "A zde je! Přijmi tedy jeho výzvu k boji na život a na smrt. Vy dva rozhodnete o příštím osudu nás, lidí. Nechť boj započne." Domluvil a téměř v slzách se utekl schovat za úpatí kopce. Neuvěřitelnou rychlostí se totiž nad celým procesím vynořilo tělo nepředstavitelně obrovské stvůry, které připomínalo obludného červa. Šupinaté tělo nemělo žádné končetiny, jen na jeho vrcholu se tyčila gigantická hlava se třemi páry obrovitých očí a děsivou tlamou s milionem ostrých zubů. Stvůra sebou zmítala v divokých křečích a vydávala ohlušující řev podobný skřípotu dveří. Lidé padali na zem a zakrývali si uši. Někteří omdlévali, propadali panice či se obraceli na zběsilý úprk. Celou tu scenérii rozzseklo až jedno ječivé: "Dost!". Vyšlo z úst pohublého mladíka, který se bázlivými trhavými pohyby přibližoval směrem ke stvůře. Na sobě měl až příliš velkou ušlechtilou zbroj a až příliš velký heroický meč. Všichni přihlížející, příšeru nevyjímaje, ztichli. "Já jsem šampión! Já jsem byl předurčen a já tě také pošlu to pekla-a!" pokračoval mladík roztřeseným hlasem, který se mu nakonci zlomil a přeskočil do vyšších oktáv. Začal před sebou nebezpečně (nebezpečně především pro sebe samého) máchat mečem, jehož čepel se velmi působivě blýskala v paprscích zapadajícího Slunce. Stvůra si mladíka jen lhostejně prohlížela. Z davu se začalo ozývat zvědavé reptání. "... vždyť to pověděl přímo vrchní velekněz! Volba padala na toho mládence, nemůže být pochyb o tom, že on je vyvolený." uvažovala jedna stará dáma. "Já vám nevím. Vždyť on má strach! O tom Proroctví nic neříkalo. Nevím, nevím..." odvětila na to druhá. "A já říkám, že je to on. Tyhlety jeho schopnosti se přece mají projevit až přímo v boji. A začal už boj? No, nezačal! Copak vy jste ženská nikdy neslyšela žádné tyhle příběhy o vyvolených hrdinech? Vždycky se projeví až v tom nejhorším!" namítala. "Když já pořád nevím! Tady přece nejsme v příběhu, tohle je skutečnost! Vy jste navíc asi ani neviděla, jak ho tahali z krámku jeho otce. O něčem, co je "vyvolený", neměl ani potuchy. Vypadal zmateně, dokonce se je snažil přesvědčit, že to je omyl." trvala si na svém druhá. Jejich rozhovor protrhly další výkřiky našeho mladíka, který se zatím až příliš nebezpečně přiblížil k vyčkávající stvůře. "Já jsem hrdina! Já nás ochráním! Já jsem byl předurčený!" křičel svým (teď už) hysterickým vysokým hlasem. Lid to ovšem evidentně povzbudilo, protože začaly provolávat slova slávy a obdivu. Doknce se začalo mohutně skandovat slovo "hrdina", když se na ně mladík otočil s nepovedeným úsměvem a těžký meč pozvedl asi na úroveň své hlavy. A stát tam ještě chvíli, snad by se v něm nakonec ty hrdinské schopnosti projevily. Snad by jich ze sebe dostal alespoň kousíček. Snad by ho o svém hrdinském údělu dav nakonec přesvědčil. Ovšem protože se stále nic nedělo, celý výjev prolomilo jedno drobné "chramst". Nestvůra se náhle probrala z vyčkávání a než stačil kdokoliv cokoliv namítat, ležel náš hrdina kdesi hluboko v jejím žaludku. Ovace ještě chvíli pokračovali, neboť každý čekal nějaký heroický vzestup ... který ovšem nepřišel. Jen po vyvoleném a proroctvím předurčeném mladíkovi zůstal na zemi mastný flek od potu.
Vaše
Nolmë
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.