Zdravím přátelé!

"Vždyť ti chybí pět ponožek! A co je tohle?! Nějaká plíseň nebo co?! Uklidit a okamžitě!" ječí po mně mamka s nebezpečně rudou hlavou.
"Ale mami, no tak! Já se tady dokonale vyznám! Přece to není tak strašné!" snažím se obhájit.
*mamčina hlava rozčilením explodovala*
Pokud je nepořádek ve vašem pokoji pravidelným tématem hádek a svárů tak jako u nás, čtěte dál.
Určitě to takhle nevypadá jenom u nás. Rodiče jsou sice fajn věc, ale pořádek v pokoji asi nikdy neodhadnou správně. Někdy mi tak připadá, jako že nejlépe by to podle mamky vypadalo, kdyby byl můj pokoj jedná velká prázdná místnost, kde by se smělo jenom v neděli. To můj názor je daleko odlišný: trochu oblečení na posteli přece ještě nikoho nezabilo (nebo se mýlím?). Existují tedy nějaké tabulky nebo metr na uklizené pokoje? A co takhle nějaké kompromisy? Podívejme se na to.

zdroj
Pro ty abnormálně anti-pořádkumilovné je uklizený pokoj takový, ve kterém se dá přejít (nebo alespoň přebrodit) ode dveří k posteli. To je snad ten nejvíc extrémní případ a snad se shnodneme na tom, že takhle skutečně ne. Věřím, že i ten největší bordelář z nás (a nedívejte se hned všichni na mě) má v sobě jakýsi smysl pro pořádek a tohle by u sebe nesnesl. Už jen proto, že dřív nebo později dojde ve skříni oblečení a celá ta horda se bude muset prohrabat, vyprat a vyžehlit. A to přece nechceme, co?

zdroj
Další extrém je již výše zmiňovaný "prázdný pokoj". Nikde nic, všechno je tak dokonale čisté a jako nové. Takovou představu má tedy i naše mamka. Což je teda strašné, protože to už mi víc vyhovoval předchozí typ pokoje. Ať je tohle prostě sebedokonalejší, je to totálně nemyslitelné. Tečka.

zdrojRaději popojedem. Další typ, je stupeň nepořádku mně vyhovující. Je to tzv. pracovní chaos. Všichni to znají: příchod ze školy, taška prásk někam do kouta, vybalení učebnic a sešitů na stůl, domácí příprava, různě rozházené tužky a pravítka, do toho ještě sušenky jako občerstvení, někde na postely pár kousků oblečení ze školy a pyžamo s županem. Podobný stav se u mě opravdu povětšinou nachází a já jsem s ním nadmíru spokojená. Mám vše přehledně pod kontrolou, cítím se tu dobře. Já ano, moje rodičovstvo ne. V této fázi většinou hádky začínají. Tak si myslím, že takovýto nepořádek je v podstatě v pořádku. Jeho míra je únosná, žádné větší haldy se tu netvoří, takže - proč ne?
Nejlepší je asi ta poslední fáze, a sice že na povrchu se nachází jen to, co tam má opravdu být, prach je utřený, podlaha čistá, žádné oblečení ani pracovní pomůcky. Naprostý ideál. I když jak pro koho. Mně se v uklizeném pokoji špatně orientuje a skoro se tam bojím na cokoliv šáhnout, jelikož každý dotyk čehokoliv zmnamená o procento míň ze stoprocentní čistoty. Ale nebudu se na svoje věci jenom tak koukat, žeano, tím pádem taková čistota dlouho nevydrží. Mým věčným údělem tak zůstává nekonečné uklízení a vylepšování (nebo zaracha, to si můžu vybrat samozřejmě).
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
Mně vyhovuje ten typ "bordelu", jako tobě. Vždycky na mě ale vylítává ségra, ať už si konečně uklidím pokoj, ne že by to štvalo mamku, tý to je jedno, je to můj pokoj, moje věci/můj nepořádek (takhle mi to řekla), ale ta ségra mě až někdy neskutečně štve.
Pěkný článek!