Brown a jeho záliba v mystifikaci

18. srpna 2014 v 15:04 | Nolmë |  Sledovat
Zdravím přátelé!



Jak už někteří z vás ví, během letní dovolené jsem měla možnost přečíst si nějaké to dílo od Dana Browna. A jelikož jeho největší "trháky" jako Šifra Mistra Leonarda nebo Andělé a démoni jsem už několikrát viděla ve filmovém zpracování, rozhodla jsem se sáhnout po něčem méně otřelém. Divoká karta nakonec padla na Ztracený symbol. Finální dojmy si můžete přečíst v mé další recenzi-nerecenzi.



Vítejte v Americe! Jako první vás určitě napadnou hamburgery, New York, "sovoboda" a všechno-je-dovolena styl života. Garantuju vám, že po přečetní Ztraceného symbolu se naskytuje ještě jedno slovo: zednáři. Koho tahle knížka jenom trochu pohltí a kdo má jen malinkatý zájem uvěřit, ještě hodně dlouhou dobu nad tím vším bude přemýšlet. Alespoň na okamžik to z vás udělá zastánce těch nejdivočejších konspiračních teorií, budete se chtít řidat k zednářům a co já vím co ještě. Takže hned na začátek upozornění: a hlavně ničemu nevěřte (kdo má zkušenosti se strejdou Moffatem, už by mohl být i částečně obrněný).

Zpátky k ději. Náš starý známý velmi sympatický profesor Robert Langdon přijíždí do Washingtonu, aby zde (jak se domnívá), na žádost svého přítele Petera Solomona, mohl uskutečnist jednu ze svých přednášek. Jaké je jeho překvapení, když místo přednášky nachází uříznutou ruku právě svého přítele - čistě mimochodem zednářského velmistra. Do toho všeho Robertovi volá neznámý muž, který po něm chce, aby našel a rozluštil tajemný ztracený symbol, za něhož je ochoten s Langdonem směnit zbývající části jeho přítele, přidává se i Peterova sestra Katherin, vědkyně zabývající se až příliš nebezpečným oborem, a aby toho nebylo málo, objeví se zde i CIA se svým velmi milým velitelem (nebo spíš velitelkou) Sató. A v tomhle sypmatickém galimatiáši, kde jsou každou chvíli všichni proti všem, nám pobíhá onen tajmený muž jménem Malach, který touží po jakémsi "povznesení".

zdroj

Děj knihy je občas vyprávený retrospektivně, takže se vám může stát, že se na kapitolu či dvě ztratíte. To samé se vám může stát s určitými informacemi, které jsou v jedné kapitole zmíněny a až za pár stran zcela vysvětleny. Zmatenost vás neustále drží v akci a napětí. Gradování celého děje je velice podařené, nemáte možnost si říct, že odtud to přečtu až zítra. Ne, na to zapomeňte, v žádném případě. Ta knížka vám to prostě nedovolí. Od úplného konce jsem čekala trochu "tvrdší dopadnutí na zadek", ale vlastně to nic tak závratného nebylo. Posledních pár kapitol (od momentu, kdy děj vpodstatě dojde do finiše) je už jen takové lehké doklusávání, které neurazí. Určitě by ale byla chyba ho přeskočit nebo nějak vynechat.

Co mi občas vadilo v ději, byly na mě trochu moc přehnané fantasmagorie (a to já snesu hodně). Většina věcí mi přišla seriózní a dost podrobně vysvětlená (takže uvěřit nebyl problém), ale některé objevy noteiky (té vědy, co se jí zabývá Peterova sestra) mi nepřipadly reálné. Netroufám si, pustit se do podrobného vysvětlování tohoto oboru, takže pro zkoumavé je tady odkaz, a pro ty ostatní řekněme opravdu jen velmi zjednodušeně: že noteika uvažuje o tom, že člověk svým myšlením dokáže měnit myšlenku v hmotu (jen jako příklad). Jeden si tak chvílemi připadá jako v Bradavicích na své první hodině. Možná, kdyby něco takového napsali právě do Harryho Pottera, prostě bych to vzala jako fakt a nic víc neřešila. Možná jsem tuhle knížku vzala až moc realisticky. Jinak jsem ale na téhle knížce nenašla žádné jiné zápory.

Co říct nakonec?
Můžu jedině doporučit. Celá kniha je velice čtivá, akční, a i když se v ní odráží něco typicky Brownovského, tak myslím, že i stálým čtenářům přinese zase něco nového, jiného a zajímavého. Jak už jsem řekla, nedovolí vám opustit děj ani na jedinou chvíli a ani v těch nejklidnějších chvílích vlastně nevíte, komu důvěřovat, kdo dělá správnou věc a co se bude dít dál.

Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 17:05 | Reagovat

Co dodat ... snad jen, že velmi vřele doporučuji i nejnovější Inferno. ;-)

2 Šárka | Web | 1. září 2014 v 21:20 | Reagovat

V reakci na článek i na komentář

[1]: :

Děcka, já vám toho Browna nějak...Jako čte se to dobře, ale ta mystifikace je tak rozsáhlá, že pak člověk vidí všude samé konspirace a začne věřit, že se historické události děly tak, jak to napsal Brown, že svatý grál je lúno Máří Magdaleny a kdovíco ještě o Dantovi...Takže číst klidně, ale nevěřit ani ň! :-D

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. září 2014 v 21:22 | Reagovat

[2]: Však já nikde netvrdila, že jeho knížky beru jinak než jako velmi poutavou, ale pořád fikci. ;-)

4 Šárka | Web | 2. září 2014 v 13:00 | Reagovat

[3]:: já zase neříkám, že to kdokoliv ze zde přítomných dělá. :-3cJen upozorňuju, že při čtení Browna není těžké k tomu mít tendenci, aniž by za to čtenář mohl. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.