Zdravím přátelé!

Ano, musela jsem o tom napsat. I když s drobným zpožděním. Ale čert to vem! První epizoda osmé série Doctora Who je za námi a následující článek shrunje všechny moje dojmy a postřehy.
Na ten očekávaný první díl jsem se musela podívat hned dvakrát za dva dny. Poprvé online na BBC One a podruhé s českými titulky, protože prostě moje angličtina. Navzdory tomu ale musím hrdě přiznat, že jsem většinu informací pochytila. Takže se teď povzbudivě poplácávám po rameni. I tak tomu ale pořádný český překlad dodal šmrnc a kvalita děje v mých očích stoupla ještě o dalších padesát procent (takže to máme nějakých plus minus 250 %). Proč to dělat jednoduše, žano.

Nový Doktor
To byl nejspíš důvod, proč má většina Whovianů už nějakou tu dobu okousané nehty. Špatná hlavní postava by to všechno dozajista zrujnovala. Ale toho jsem se nebála. Jsem si jistá, že strejda Moffat ví moc dobře, jak nás zase jednou donutit ronit Niagáry. Po still-not-ginger monetu a pudingu a rybích prstech, nám nový Doktor naservíroval podivnou směsku šílenosti, melancholie a depresí. Byl na něm znát plynulý přechod mezi dvěma charaktery, a sice charakterem Jedenáctého a Dvanáctého. K začátku trochu pojašenosti a pak se pozvolna začala odkrývat jeho nová povaha, která se do puntíku shoduje s Capaldiho přísným/dobráckým zjevem. Velice mě zajímá, jak se tohle bude vyvíjet...

Nová Tardis
Tedy, no ... nová. Přestavěná. Jako za starých časů, se spoustou kulatých věcí. A v zásadě, proč ne. Moje oči si na tu podívanou sice budou muset chvilku zvykat, ale čekala dobrá tedy.
Nové intro
Zase jednou porušit zaběhlou tradici a trochu víc intro překopat byl fajn nápad. Zrušení klasického časového víru a nahradit ho něčím typu "Alenka v Říši divů" je jednoznačně originální. Co mi ale neuvěřitelně vadilo, byla doprovodná hudba, která, jak už někdo trefně poznamenla, zněla jako otravný komár. Nepochybuju, že to byl záměr, ale tady to s tím oživováním asi trochu přehnali. Ale dobře, v zápavě pozitiv se následující nesrovnalost odpouští.

Staří společníci
Co se nezměnilo, je naše stará známá Clara, kterou nemám moc ráda. U Matta jsem ji ještě byla ochotná respektovat (protože ten jejich teď už přiznaný románek nebyl úplně špatný), ovšem ke Capaldimu prostě ne, ne, ne! S radostí se teď přikláním k některým konspiračním teoriím, které v souvislosti s očekávaným odchodem Jenny Coleman tvrdí, že Clara by nám měla jednou provždy dát sbohem právě na Vánoce. Milý dárek pod stromeček.
Byla jsem strašně ráda, že hned do první epizody zase přidaly Vastru, Jenny a mého oblíbeného Straxe, který se svými hláškami prostě nikdy nezklame. Nečekala jsem, že se vztah Jenny a Vastry bude někdy takhle rozebírat, ale jen směle do toho. Ty dvě jsou super a jejich popichování prostě patří k věci. Víc takových společníků!

A nakonec?
Díl rozohdně nezklamal. Až na ty strmé skoky z humorných do depresivních chvilek (mám tím namysli rozmluvu s koněm a následné "hejtování" lidí za jejich pudingové mozky), které mě vždycky totálně odrovnají (v pozitivním slova smyslu). Všechno se nám pěkně rozeběhlo, takže doufám, že z Capaldiho se stane můj další oblíbený Doktor. A víte co, jsem si tím skoro jistá.
(a kdyby se snad třeba potvrdily další z konspiračních teorií, teda přeněji ty, ve kterých se má Benedict Cumberbatch a Tom Hiddlstone na nějaký ten díl přidat ... už mě od toho neodrthnete ^^)

Ještě jedno zastavení: tak už jsme nemrkali, nedýchali, co se asi objeví příště? Vypařte se? :D
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
Mě zatím povahou lehce připomíná Devátého, který je podle mého názoru většinou osazenstva neprávem odsouzený, a po oslovení dinosauřice "sexy ženská" a tom, že si jeho obočí chce založit samostatný stát, jsem si naprosto jistá, že ho budu mít víc než ráda ... už teď bych ho nejradši umačkala. :'3
Změna milovaného 'dooweeooo' na otravného komára mým uším opravdu silně nelahodí, ale vizuální stránka je víc než fajn (mimochodem, taky mi jako první připomněla Alenku ^^). Teď se jenom modlit, aby z toho strýček Moffat neudělal zase nějaký wibbly wobbly sonický guláš a bude to v cajku.