Naivní návod, jak projít

28. října 2014 v 18:59 | Nolmë |  Přemýšlet
Zdravím přátelé!


Bloudit, tápat, slepě kolem sebe máchat rukama. Vítejte v životě. Za mlhou velkou tak, že by se dala krájet. Občas do sebe s někým narazíme a pak se nějak tu dobu brodíme společně. I tak to může fungovat. Většinu času tam ale jen tak sami stojíme a snažíme se upřít oči na něco hluboko před námi. Civíme a doufáme v to, že snad jednou něco zahlédneme.



Nepřipadá vám to povědomé? Mě osobně to přijde až příliš identické s tím, jak cítím život. Lepší by ale možná bylo říct místo "život", "rozhodování během života". Vždy, když stojí před sebebanálnějším rozhodováním buď a nebo čekáte, že se někde, kdekoliv, objeví sebemenší náznak toho, co by mělo být správné. Co by pro vás mělo být nejlepší, a která cesta vás posune dál. Většinou ovšem bývá mlha až příliš hustá. Takže nezbývá, než prostě udělat krok do neznáma a jenom následující chvíle ukazují, jak jsme nakonec dopadli. Možná je mlha ještě hustší, možná jsme stoupli do prázdna, možná jsme někoho zašlápli anebo naopak je vidět daleko jasněji.

Ale okolo nás je milion různých možností kam vykročit, a přesně tolik je tedy i našich možností, ze kterých si volíme. Jak jsem řekla, občas do někoho narazíme. Tento dotyčný na tom může být různě, stejně jako my. Může nás sice výrazně ovlivnit, ale navěky tady s námi nebude. Buď ony nebo my si jednoho mlhavého dne vybereme jednu z milionu možností, která obsahuje to, že se rozejdeme. A pak zase jen stojíte a slepě mžouráte do prázdna v té stejné bláhové naději jako doposud.

Kde to končí? Někteří to snad vědí. Někteří snad už přišli až na samý okraj. A co tam viděli? Ví jen oni. Nikdo je totiž neposlouchá. Těm, co se přibližují k okraji se říká jen děti, blázni a snílci. Ztracenci. Existence, co si jsou jisti tím, že okraj je nedaleko. Že stačí už jen několik málo tápavých kroků. že tam uvidí něco, co jim pomůže pochopit. Ale jak říkám, ty nikdo neposlouchá.

Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wax | 28. října 2014 v 20:37 | Reagovat

čtení tvého článku mě úplně pohltilo! Skvělý! Jsem dítě, blázen i snílek... A  kdo ne :D

2 Šárka | Web | 31. října 2014 v 16:52 | Reagovat

Velmi pravdivá slova, Nolmë. Nemám co dodat. Až budem staré báby, můžem si to celé zrekapitulovat.

3 Tea | Web | 6. ledna 2015 v 1:38 | Reagovat

Nádherné :) Musela jsem se zamyslet nad tím vším, koho všechno jsem byla nucena nějakým způsobem opustit, dobře spíš oni opustili mě, tohle nikdy nevymizí nikde, pořád zůstanou ty vzpomínky, na to jaké to bylo.,jaké to mohlo být.. Krásná slova :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.