10. listopadu 2014 v 19:20 | Nolmë
|
Zdravím přátelé!
Zasněná atmosféra podzimních večerů přímo vybízík tomu, že vypneme přítomnost a na chvilku se přeneseme do vzpomínek. A proč se zrovna teď nevrátit právě k mým začátkům na blogu, což vlastně přímo souvisí také s určitou fází mého dětství.
Možná někdo tuší či ví, že tento blog není mým poprvé. Ach, kdepak. Předtím tady bylo hned několik pokusů a já se vás teď pokusím seznámit alespoň s těmi nejzajímavějšími.
Aneb pokus prvý.
Je mi asi deset let, počítač s internetem je pro mě Říší divů. V mém pokojíčku má své místo teprve necelý rok. Jediné, co se odvažuji dělat, je měnit tapetu plochy, různě přesouvat ikonky a sem tam si dokonce zahraju hledání min. O nějaký ten pátek později se mi podaří rozjet Superhry a surfování po internetu může začít, jéj! Později se objevuje moje dva roky starší sestřenka, která mě seznamuje se stránkou blog.cz, na které si prý můžu udělat svou vlastní stránku a tam potom vkládat obrázky, které se mi líbí. No páni, to je ještě lepší než Kouzelná školka! Můj úplně první blog tedy nese název, ve kterém se vyskytuje moje křestní jméno a pak číslo (tuším, že to bylo 699, nebo tak něco).
I navzdory počátečnímu nadšení, je blog za pár dní zapomenut a pohřben někde na internetovém hřbitově.
Pokus druhý.
Už jsem skoro dospělá, vždyť je mi dvanáct. U mě v pokojíčku teď vládne Hanna Montana a všudypřítomní koně. Mezi pokukováním po spolužácích a zkoušení první řasenky, jsem si vzpomněla na něco, čemu se říkalo blog. Tuším, že jedna nebo dvě holky ze třídy mají něco podobného. Bylo by asi super ho mít znovu.
Druhý blog je teda na světě. A co na něm můžete najít? Všechno, co mám ráda! Od hudby, přes mé "profi grafické výtvory" (jelikož jsem právě objevila Photo Filtre), až po to, které spolužáky a spolužačky zrovna nemám ráda. Přirozenou mutací se tento blog později změnil na fanstránku, zasvěcenou Twilight. Životnost byla asi půl roku.
Pokus tři aneb už se to začíná formovat.
Páni! Blog mě vážně chytil. Jsem oficiální puberťačka, ale totálně jsem propadla hře Star Stable (později taky Horsez). Můj další blog tedy patří jí. Tohle mě teď vážně baví, takže travím hodně času popisováním ruzných lokací, postav, úkolů a dokonce se snažím fotit komix z této hry. Už se snažím jakýmsi způsobem editovat fotky a dát mé stránce jakousi image a třeba i nalákat čtenáře. A vlastně se celkem daří.
Nemá to ovšem budoucnost, a tak se série několika blogů po méně než roce nadobro ruší.
A teď jsme tady.
Je mi čtrnáct a už jsem definitivně dospělá. Už mi nikdo nebude říkat co je správné a co ne. Teď je pro mě nejdůležitější můj názor, můj svět a moje přítomnost. Což má asi za následek to, že všechno řeším víc než obvykle. Takže často víc než společnost vyhledávám samotu a můj temný koutek u počítače. A když už tam jsem, mám skvělý nápad. Co takhle zkusit něco jako psaní. Blog už pro mě není nic cizího, takže je to ideální místo pro realizaci. Tak vychází první články, většinou s nějakou hlubokou myšlenkou či úvahou (zní to sice ironicky, ale já osobně pokládám některou svou prvotinu za celkem slušnou).
Asi o půl roku později do toho investuju celý svůj svět tak, jak ho prožívám. Přidávám hudbu, přidávám názory, přidávám kreativitu. A vlastně se daří. I když se občas múza fláká po polích, vždycky se ráda vrátím a zase něco sesmolím.
Ještě zbývá melancholicky zavzdychat.
Vaše
Nolmë
zdroj obrázku
perfektně napsané