Co dělám, jak nežiju

18. dubna 2015 v 21:08 | Nolmë |  Žít
Zdravím přátelé!

zdroj

Jojojo, asi už je načase prolomit tady tu krustu nečinnosti a oprášit pavučiny. A tak, když mi kolem hlavy proletěl alespoň nepatrný nápad na článek, vrhla jsem se na něj a zatím jsem pevně rozhodnutá ho nepustit. I když nepůjde o nic hlubokomyslného ( a pravděpodobně ani o nic záživného), berte to tak, že nějak zase jednou začít musím.

Takže, jak na tom v poslední době jsem? Nedávno jsem zjistila, že to je vlastně velice přesný stereotyp, opakující se už několik týdnů. Taky jsem zjistila, že jsem v něm vážně hluboko ponořená, ale vlastně mě to ani tak netrápí. Na to, jak jsem vždycky byla proti čemukoliv stereotypnímu, mi to přijde vážně pokorkové. Anebo taky zpátečnické, toť otázka.



Zase jednou čtu.
Vlastně nevím, proč jsem tuhle mou aktivitu na tak dlouhou dobu omezila. Možná to bude tím, že ve školní knihovně neměli 99% knížek povinné četby k maturitě, které mě nějakým způsobem zaujali, a do kterých jsem se chtěla pustit. Naprosto seriózně, neměli nic od Sofiiny volby po Zkrocení zlé ženy. "Přijď až po maturitách," bylo mi řečeno. I přes nepřízeň osudu jsem ale nakonec přecejen s jednou knížkou (co prostě evidentně nikdo nechtěl ... teď přemýšlím proč asi) odešla. Nakonec jsem prostě jen náhodně položila prst na seznam a řekla knihovnici: "Dejte mi tohle, ať je to co je to." K mému překvapení vytáhla poměrně útlou knížečku s názvem Cizinec od Alberta Camuse. Teď jsem zhruba v polovině knížky a musím říct, že je to sakra zajímavé čtení. Nikdy předtím jsem se s psychologickým románem nesetkala, ale přijde mi to vážně zajímavé. Jestli za to může styl autora či forma jako taková, to nevím, ovšem myslím, že tentokrát jsem nešlápla vedle. Depresivní román, rozpitvávající život jednoho muže takřka s nulovým emočním fondem. To je něco na mě.

Poslouchám.
Je to jeden pán, jmenuje se Keaton Henson. Je to indie a alternativa v té nejčistší formě, a ktomu ty dokonalé texty. Zatím se toho v jeho diskografii moc najít nedá, ovšem už za tu stávající bych ho zasypala oceněními. Nebo bych ho minimálně začala hrát v rádiích. Né vážně, jednou bych se ráda dočkala toho, že v rádiu budou hrát něco jiného než popík.
Ale abych to nezamluvila, maximální stupeň geniality tomu dodává stránka, kterou jsem objevila teprve nedávno, a která se nachází na adrese www.rainymood.com. A co že na ní vlastně najdete? Nic víc a nic míň než zvuk deště a hřmění. Na mě osobně má déšť naprosto úžasný účinek. Zvlášť při příliš slunečných a příliš optimistických dnech. Dokážu si představit, že to zní krapet ujetě, ale věřte nebo ne, zabírá to líp než čokoláda.

zdroj

Seriáluju.
A to řádně. Není to tak dávno, co jsem ležela čtrnáct dní doma bůh ví s jakou nemocí. Bylo mi prostě bídně a to stačilo. Ty vleklé dny jsem si ale pochopitelně něčím zpestřit musela. A tak zase jednou přišla řada na seriály, i když vybrat bylo těžké, neboť Hra o trůny, Sherlock ani Doctor ještě neběžel. Čili jsem z čirého zoufalství sáhla po American Horror story, na které jsem se už v minulosti pokoušela koukat, ovšem dopadlo to nevalně. Začala jsem tedy znovu a tentokrát jsem k mému velkému překvapení zhltla první sérii během dvou dnů. Nebyl tedy důvod nepokračovat. Během mé zdravotní neschopnosti tak padly všechny čtyři série. Nebylo to sice nic z čeho bych nemohla popadnout dech, ovšem musím to určitě zařadit mezi ty lepší seriály. Následně jsem nevím jakou náhodou narazila na seriál In the flesh. Ten mě popravdě překvapil ještě víc, neboť bych nikdy nečekala, že mě takhle vezme seriál o zombících. Možná k tomu taky přispělo to, že většinu soundtracku tvořili písně od výše zmiňovaného Keatona Hensona. In the flesh jsem si absolutně zamilovala. Sychravá atmosféra anglického venkova, poměrně dojemný příběh se sympatickými hrdiny a do toho všeho Hensonova pochmurná hudba ... ahh! Až příliš pozdě jsem přišla na to, že tento seriál je již ukončen, s celkovým počtem dílů 9. Málem to se mnou seklo.

zdroj

Schovávám se.
Jak už jsem načala v předešlém odstavci. Jaro je v plném proudu a pomalu ale jistě se začíná přibližovat i léto. Čili má méně oblíbená část roku. Moc slunce, moc tepla, moc světla. Pořád. Nepomůže vám vstát brzy, nepomůže vám jít spát pozdě. Prostě nic! Brzo budu muset shodit své oblíbené rifle a svetry a zase se jednou postavit faktu, že krátké věci jako třeba kraťasy jsou zlo (teda až na moje perfektní krátké laclové kalhoty, které miluju). Jediný pozitivní fakt je, že zase můžu vytáhnout svou koženkovou černou bundu, černý bondovský klobouk a černé lenonky. Malé děti mě zase budou milovat!

Zjišťuju své hranice.
Né snad, že bych se chystala skočit bungee jump nebo propíchnout si nos. To by určitě neklaplo. Prostě ne. Spíš jak mě začíná opouštět puberta, tak nějak si začínám víc věcí uvědomovat. Co se tím snažím říct. No nejspíš to, že už začínám poznávat, co tady od toho všeho čekám a chci. Zní to strašně prorocky a důležitě, ale myslím, že už na to začínám mít určitý můj náhled. Na školu, na lidi, na mě. A vlastně to není ani tak černobílé, jak bych čekala. Tedy částečně. Je to celkově nezajímavé a zdlouhavé téma, proto to asi zatím nebudu nijak rozebírat. Ovšem rozhodně se dá čekat, že moje budoucí tvorba se ponese spíš v takovém nějakém duchu, jelikož myslím, že už velice brzo mi začne život pořádně dávat na prdel.

zdroj

Asi taky kvůli tomu jsem to tady nechtěla nechat zahnít pod vrstvou pavučin.

Vaše
Nolmë
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 12:51 | Reagovat

Awww, další člověk, co si zamiloval In the Flesh. :3 Nikdy mě nebrali zombíci, ale tohle je prostě ... něco nepopsatelného. :'3

2 sarushef | Web | 19. dubna 2015 v 20:40 | Reagovat

Suprově inspirativní článek, mám to poslední dobou hoodně podobný)) A zvuky bouřky jsou geniální. Taky mě to šíleně uklidňuje.

3 sw | Web | 24. dubna 2015 v 20:37 | Reagovat

Moc ráda vidím, že aspoň někdo ví, co od toho tady čekat. Ale lásko, změn si prosím konečně ten profil a zaveď pravidelnost do vydávání článků!!!! :D :D :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Co se tolik diskutovaných autorských práv a zdrojů obrázků týče:
Zdroje lze najít pod každým příslušným obrázkem, až na obrázek v perexu, jehož zdroj bývá zpravidla na konci článku. Tyto obrázky povětšinou ještě sama upravuji. Všechny gify pocházejí z tumblr.com. Všechna videa jsou z youtube.com.
Obrázky, použité v rubrice s výtvarnou, tvořivou a fotící tématikou, jsou mnou pořízené, stejně jako všechny ostatní obrázky, u kterých není zdroj uveden. Za případné omyly při zdrojování se omlouvám.
Obrázek na pozadí blogu je odtud.